Prestižní vědecký časopis Science publikoval výsledky výzkumu, který poprvé poodhaluje genetické pozadí vzniku současné populace Jihovýchodní Asie. Jedním ze členů mezinárodního vědeckého týmu i spoluautorem publikace je Pavel Flegontov z Biologického centra Akademie věd ČR v Českých Budějovicích.
foto zdroj: AV ČR
Jihovýchodní Asie byla plošně osídlena moderním člověkem před padesáti tisíci lety. Podobně jako v jiných částech světa sem přineslo zásadní změny rozšíření zemědělství, zejména pěstování rýže. Stalo se tak před 4500-4000 lety, přičemž se navždy změnily nejen samotné lidské populace, ale také rozšíření jazyků, technologie a způsob získávání obživy.
Na základě archeologických nálezů, zejména jednotného stylu nástrojů a keramiky napříč regionem, se předpokládalo, že populační a kulturní změny provázející nástup zemědělství v jihovýchodní Asii probíhaly v důsledku imigrace zemědělců, kteří nebyli blízce příbuzní s tamními lovci a sběrači. Předpokládalo se rovněž, že příchozí zemědělci mluvili austroasijskými jazyky, které jsou dnes v regionu rozšířeny jen ostrůvkovitě. Znamená to, že plošné rozšíření jazyků jako například thajština, barmština a malajština, které dnes v regionu dominují, je důsledkem až pozdějších stěhování populací. Jakkoliv je archeologický záznam výmluvný, neexistovaly dosud genetické analýzy, které by ověřily platnost hypotézy o příchodu zemědělců z jižní Číny, ani to, do jaké míry jsou dnešní majoritní skupiny obyvatel jihovýchodní Asie od dávných zemědělců odvozeny.
Mezinárodní tým čtyřiatřiceti vědců ze čtrnácti zemí čtyř kontinentů geneticky prozkoumal vzorky kostí pocházející z 18 různých lidí napříč jihovýchodní Asií. Stáří kostí se přitom pohybovalo od 1700 až 4100 let a pokrývalo tak období bezprostředně následující po plošném rozšíření zemědělství v neolitu až do doby železné.
Genetické analýzy potvrdily předpoklad, že zemědělci do jihovýchodní Asie přišli z jižní Číny, i to, že nejspíše mluvili austroasijskými jazyky. Těmito jazyky odvozenými z jazyka, možná jazyků, prvních zemědělců jihovýchodní Asie se dodnes mluví od Indie po Vietnam. Překvapivý byl vysoký podíl genetické informace pocházející z populací lovců a sběračů, který činil 25-30 procent. Ukázalo se tak, že lovci a sběrači s nově příchozími zemědělci nejen přicházeli do styku, ale také se s nimi mísili. Nevíme zatím, zda se tak dělo již v Číně, nebo až v jihovýchodní Asii. Důležité ale je, že právě tehdy došlo k výrazné obměně populací i jazyků jihovýchodní Asie, a právě tehdy vznikal typický genetický profil, charakteristický pro dnešní populaci regionu. Podobně jako v Evropě, i v jihovýchodní Asii, totiž vykazují od doby bronzové dávní lidé blízkou příbuznost s majoritními skupinami současné populace.
Zemědělci, kteří přišli do jihovýchodní Asie, však původní lovce a sběrače zcela nevytlačili. „Předchozí genetický výzkum ukázal, že populace takzvaných negritů v jihovýchodní Asii jsou přímými potomky původních lovců sběračů, kteří oblast obývali před příchodem zemědělců. Mezi potomky prastarých lovců sběračů, relativně málo promíšených s Asiaty, patří například Ongové z Andamanských ostrovů, Jehai, Bateq a jiné etnické skupiny v Malajsii, nebo Maniq v Thajsku (viz obrázky). Malým tělesným vzrůstem, tmavou pletí a kudrnatými černými vlasy připomínají negrité africké pygmeje a výrazně se tak liší od většiny obyvatel Asie. Některé komunity negritů dodnes žijí v lesích jihovýchodní Asie, kde si uchovávají lovecko-sběračský způsob života,“ upřesňuje genetik Pavel Flegontov, který je členem autorského týmu.
Studie na druhou stranu také ukázala, že výše popsaný scénář není univerzální pro celý region. Situace byla poněkud složitější a jihovýchodní Asii zjevně osidlovali zemědělci nejen z jižní Číny. Například vzorky z území Barmy zřetelně neměly austroasijský původ a lze se domnívat, že tamní zemědělská kolonizace probíhala z jiného zdroje ve východní Asii.